Co to je muzikoterapie

Hudba, hra na nástroje, zpěv i tanec na nás energeticky působí a mají tak schopnost nás léčit, pokud je umíme náležitým způsobem vytvářet. Jak na to? Tomu nás učí celostní muzikoterapie.

Formy

Při terapii volíme mezi formou aktivní, či pasivní, případně je můžeme kombinovat. V muzikoterapii začínáme s klienty obvykle pracovat pomocí pasivní formy neboli muzikoterapeutické relaxace. Klienti při ní zaujmou pohodlnou polohu v leže se zavřenýma očima a vnímají hudební produkci muzikoterapeuta, která vede k jejich zklidnění, k relaxovanému stavu, při kterém je přirozeně navozeno správné dýchání do břicha. Současně jsou z energetického pole člověka uvolňovány nahromaděné emoce a tím, jak se synchronizuje práce obou hemisfér dochází k celkové harmonizaci všech systémů člověka a k jeho energetizaci.

V okamžiku, kdy jsou recipienti připraveni postoupit ve svém vývoji dále, můžeme začít používat aktivní formy a tím muzikoterapeutické působení podpořit a prohloubit. Klienti při této formě hrají na muzikoterapeuticky účinné hudební nástroje nápodobou hry muzikoterapeuta. Ten způsob hry zásadně nevysvětluje, ale pouze předvádí. Při hře např. na djembe lze použít dle situace podpůrnou metodickou řadu založenou na rytmikadlech, vytleskávání rytmu, či pohybu. Neužívá se notových zápisů, protože tento postup by blokoval využívání pravé hemisféry. Snažíme se klienty dovést do relaxovaného stavu, který vzniká když klient nad hraním nepřemýšlí, ale hraje automaticky po delší dobu jeden rytmus, při kterém využívá průběžné hraní, tj. ruce se při úderech na djembe pravidelně střídají. Při hře na perkuse se rytmická struktura tvoří volně a terapeutem jsou pouze zvoleny nástroje chřestící, rytmické, kovové nebo jejich kombinace a pořadí nástupu jednotlivých nástrojů. Vzniklou rytmickou strukturu pak vhodně podporuje, ovšem lze hrát i bez rytmu a vytvářet zvukové plochy.